uvědomila jsem si sebekriticky, že na to, že máme doma net, toho vskutku moc nepíšu. Což vás všechny musí neskonale mrzet, že, kdo má pořád číst Baziliškovy nadsamecké výlevy, tím spíš, že je tak línej a nepíše je moc často:))) Slovo nadsamec je zde užito opravdu příhodně, jelikož tak se jmenuje naše bezdrátová síť... A to je ještě dobrý, protože původně se jmenovala prdel a jelikož já jsem odmítla být permanentně připojena k prdeli, tak jsem navrhla přejmenování na nadsamce, když to Daniel tak hezky zařídil a nainstaloval a vůbec si to pojmenování možná i zasloužil:)
Zemetřesení už je stará známá věc, my, co jsme je zažili, víme svý... Já je kupříkladu málem zaspala, protože přišlo bez pozvání před jednou ráno a to já už prosím, na rozdíl od ostatních, spala. Původně jsem si myslela, že Daniel nade mnou v pokoji provádí něco strašně hlučnýho a ještě u toho skáče a dupe, až pak mi došlo, že se třepe celej barák. Nejlepší bylo rádio, když jsme je zapli, ozývalo se jen: Take care, people, take care, Sheffield... To člověka moc neuklidní:) Ale přežili jsme a už víme, že pět stupňů není žádná extra síla - ani knížky nepopadaly z polic a čaj z hrnku na stole se taky nevylil...
Přátelé, vidět Warwick a zemřít. No dobře, tak nezemřít, ale určitě se na něj zajet podívat. Jsem ještě plná zážitků z včerejšího výletu na hrad, který sám sebe nazývá The finest medieval castle in Britain - nutno říct, že naprostým právem. Vzhledem malinko připomíná Hlubokou, ale je mnohem větší a takový jaksi angličtější, že:) Před zhruba třiceti lety ho od původních majitelů odkoupila the Tussauds Group, což s sebou přineslo spoustu oprav, renovací, peněz a voskových figurín. Někoho to možná pobuřuje, ale já musím říct, že když procházíte místnosti hradu, kde se na přelomu století 19. a 20. scházela tehdejší britská aristokracie, a potkáváte cestou sloužící, pána domu nebo mladého Churchilla, je to docela zážitek. Figuríny vypadají velmi zdařile a navíc jsou perfektně zasazeny do prostředí, takže opravdu nemáte dojem, že procházíte bezduchým muzeem Madame Tussaud, kde si Brad Pitt podává ruku s dalajlamou a Diana stojí vedle Beatles...
Interiér části hradu, tj. nábytek, dekorace i kostýmy, byl čistě viktoriánský, což my milovníci dekadence a opulentních hostin přelomu století umíme ocenit...
Velmi milé bylo setkání s člověkem, kterého jsme si s Oli pojmenovali pan butler, jelikož byl jako vystřižen z Ishigurova románu... Neumím si představit nikoho zdvořilejšího... Byl to hlídač jedné z místností, kde visely vzácné tapiserie, byl oblečen viktoriánsky a také se tak choval. Když pak z úst takového člověka v livreji zazní naprosto spontánní I beg your pardon, připadáte si jako v roce 1894:)
A pak ti pávi... Já prostě tyhle ptáky miluju, ačkoli to jsou vlastně namyšlenější slepice, jen to o sobě nevědí:) V Peacock Garden jich bylo přes dvacet, majestátní a taky přežraní až hrůza, málem pohrdli i hrozinkou a slunečnicovým semínkem, co jsem si odtrhla od úst:) Ale nakonec mi zapózovali, takže mám asi 30 fotek páva zepředu, zboku, zezadu, paví samička, detail pavího oka, paví pařát, paví prdel a tak podobně:) Ne, nebudu vás jimi oblažovat, nejsem bazilišek, bééé.
Závěrem...Warwick stojí za vidění a když se vám vydaří počasí a roční doba, kdy je tam nejméně lidí, troufám si vám zaručit, že si to užijete.
Zemetřesení už je stará známá věc, my, co jsme je zažili, víme svý... Já je kupříkladu málem zaspala, protože přišlo bez pozvání před jednou ráno a to já už prosím, na rozdíl od ostatních, spala. Původně jsem si myslela, že Daniel nade mnou v pokoji provádí něco strašně hlučnýho a ještě u toho skáče a dupe, až pak mi došlo, že se třepe celej barák. Nejlepší bylo rádio, když jsme je zapli, ozývalo se jen: Take care, people, take care, Sheffield... To člověka moc neuklidní:) Ale přežili jsme a už víme, že pět stupňů není žádná extra síla - ani knížky nepopadaly z polic a čaj z hrnku na stole se taky nevylil...
Přátelé, vidět Warwick a zemřít. No dobře, tak nezemřít, ale určitě se na něj zajet podívat. Jsem ještě plná zážitků z včerejšího výletu na hrad, který sám sebe nazývá The finest medieval castle in Britain - nutno říct, že naprostým právem. Vzhledem malinko připomíná Hlubokou, ale je mnohem větší a takový jaksi angličtější, že:) Před zhruba třiceti lety ho od původních majitelů odkoupila the Tussauds Group, což s sebou přineslo spoustu oprav, renovací, peněz a voskových figurín. Někoho to možná pobuřuje, ale já musím říct, že když procházíte místnosti hradu, kde se na přelomu století 19. a 20. scházela tehdejší britská aristokracie, a potkáváte cestou sloužící, pána domu nebo mladého Churchilla, je to docela zážitek. Figuríny vypadají velmi zdařile a navíc jsou perfektně zasazeny do prostředí, takže opravdu nemáte dojem, že procházíte bezduchým muzeem Madame Tussaud, kde si Brad Pitt podává ruku s dalajlamou a Diana stojí vedle Beatles...
Interiér části hradu, tj. nábytek, dekorace i kostýmy, byl čistě viktoriánský, což my milovníci dekadence a opulentních hostin přelomu století umíme ocenit...Velmi milé bylo setkání s člověkem, kterého jsme si s Oli pojmenovali pan butler, jelikož byl jako vystřižen z Ishigurova románu... Neumím si představit nikoho zdvořilejšího... Byl to hlídač jedné z místností, kde visely vzácné tapiserie, byl oblečen viktoriánsky a také se tak choval. Když pak z úst takového člověka v livreji zazní naprosto spontánní I beg your pardon, připadáte si jako v roce 1894:)
A pak ti pávi... Já prostě tyhle ptáky miluju, ačkoli to jsou vlastně namyšlenější slepice, jen to o sobě nevědí:) V Peacock Garden jich bylo přes dvacet, majestátní a taky přežraní až hrůza, málem pohrdli i hrozinkou a slunečnicovým semínkem, co jsem si odtrhla od úst:) Ale nakonec mi zapózovali, takže mám asi 30 fotek páva zepředu, zboku, zezadu, paví samička, detail pavího oka, paví pařát, paví prdel a tak podobně:) Ne, nebudu vás jimi oblažovat, nejsem bazilišek, bééé.
Závěrem...Warwick stojí za vidění a když se vám vydaří počasí a roční doba, kdy je tam nejméně lidí, troufám si vám zaručit, že si to užijete.
No comments:
Post a Comment